Stručný komentář k biologické ochraně pomocí dutinového ptactva nejen pro zemědělce a lesníky.
Princip
Dutinoví ptáci patří mezi přirozené nepřítele řady závažných škůdců z řad hmyzu i hlodavců. Z krajiny jsme ale spoustu ptáků i dalších přirozených nepřítel vyhnali naší činností – sjednocováním krajiny do jednotvárných celků, kácením stromů a keřů, změnou složení porostů. Nebo přímo hubili odstřely či nepřímo působením pesticidů.
Jejich nepřítomnost je přitom jednou z příčin, proč dochází k pravidelnému a nadměrnému množení škůdců - protože hospodářským škůdcům díky absenci přirozených nepřátel a dostatku potravy na hospodářských plochách vznikají ideální podmínky pro přežití a rozmnožování. A oni jich využívají.
Cíleným posílením místních populací ptáků tedy můžeme šikovně využít jejich přirozených schopností - vysoké pohyblivosti a spotřeby potravy. A snižováním počtu škůdců samozřejmě snižujeme i hospodářské ztráty jimi způsobené.
Výhody
Výhodou je jednoznačně dlouhodobá účinnost (znovu nastolíme přirozenou rovnováhu mezi škůdci a jejich lovci) a nízká cena - je snazší i levnější využít “jak to v přírodě funguje” ve svůj prospěch, než s tím donekonečna bojovat pomocí umělých opatření, nákupu a aplikace chem. prostředků apod.
Využití přirozených mechanizmů tzv. „biologické ochrany“ má zároveň pozitivní efekt i z pohledu ochrany naší přírody a ptáků jako takových. A nemá žádné zdravotní dopady.
Nevýhody
Nevýhodou může být to, že znovunastolení rovnováhy chce trochu plánování, trpělivosti a času. Ptáků je v krajině málo, pokud chceme využít jejich přirozených schopností a znovu “nastartovat” rovnováhu mezi lovci a kořistí, musíme jim poskytnou čas a podmínky pro zvýšení početnosti v daném území.
Plný efekt tedy rozhodně nebude okamžitý a v případě výrazněji pozměněného přírodního prostředí může znamenat i nutnost dalších opatření – především návrat k dobře strukturované krajině se zmenšenými půdními bloky, nesečenými mezemi prorostlými původními druhy dřevin a dalších rostlin i vhodnější skladbu lesů. Rozsah nutných zásahů závisí na konkrétní situaci, v případě obnovy významě poškozeného prostředí je však nevyhnutelné učinit pro jeho obnovu více, než vyvěsit ptačí budky, a dosažení změny může v konečném důsledku trvat i desítky let. Není to běh na krátkou trať, vyčkávání ale v takových případech těžko situaci nějak zlepší – spíše naopak.
Opatření také nelze přesně zacílit na konkrétní malá omezená území - krajina funguje jako celek a jaksi přitom nebere ohled na člověkem stanovené hranice pozemků a správních celků. Mezi krajinnými částmi dochází ke vzájemným interakcím – v našem případě ptáci z lesů mohou lovit na zemědělských plochách, ze zemědělských ploch může řada živočichů využívat lesního prostředí, někteří ptáci z měst a obcí často za potravou zalétají do okolní krajiny a podobně. Je proto třeba pracovat s většími uzemními celky v řádu kilometrů, což může v některých oblastech vyžadovat i zapojení více stran - zemědělců, lesníků, vodohospodářů, správců měst a obcí atd. Avšak čím rozsáhlejší výsledné území bude, tím větší efekt opatření přinese. Z pohledu ekonomického i z pohledu celkové kvality životního prostředí.
Závěrem
Dokážeme-li akceptovat výše uvedené, můžeme přirozeně žijící ptačí predátory využít jako účinnou, levnou, trvalou a přirozenou metodu která má potenciál doplnit nebo i zcela nahradit běžné technické metody i použití chemických prostředků. Učinné využití biologické ochrany jako prevence škod již bylo prokázáno ve více případech - pokud vás zajímají praktické zkušenosti, podívejte se na odkazy níže. Případně mi klidně napište o více informací či podkladů. Rád poradím, budu-li umět.