Nedostatek dutin
Řada ptačích druhů si nestaví hnízda volně ve větvích, ale vyžaduje pro hnízdění přítomnost nějaké dutiny uvnitř stromů. V dnešní době je ale řada území kvůli zemědělství nebo zástavbě odlesněna. Staré nebo poškozené stromy se v rámci hospodaření nebo z bezpečnostních důvodů kácí. A les, takový jaký se v našich podmínkách přirozeně vyskytoval, dnes již v podstatě neexistuje. Místa, která přirozeně poskytovala ptákům volné dutiny pro hnízdění tak v krajině chybí. Bez přítomnosti dutin nemají populace dutinových ptáků i dalších živočichů kde hnízdit a slábnou. Některé druhy z naší krajiny dokonce vymizí úplně.
Sýkora koňadra hledá hmyz na konci větví
Puštík obecný, naše třetí největší sova.
Nejde jenom o ptáky ale i o nás
Ptáci jsou nedílnou součástí řady vazeb mezi organizmy na jejichž existenci je založena přirozená rovnováha přírodních prostředí (ekosystémů). Jednoduše řečeno - jedni žerou či jinak ovlivňují druhé a díky tomu celé prostředí v dlouhodobém pohledu vyváženě funguje. Pomocí těchto vazeb mezi lovci a lovenými si udržovala příroda přirozeně stabilitu po milióny let. Narušováním těchto řetězců působením člověka dochází i k narušení přirozené rovnováhy ekosystémů, mění se počty a vztahy organizmů které je obývají. A v důsledku těchto změn potom často dochází k přemnožování “škůdců” - protože přirození lovci (predátoři) jsou vytlačeni či přímo aktivně vyhubeni a pro “škůdce” tak vznikají příhodné podmínky a oni jich využijí. A v důsledku tak na nepřítomnost přirozených obyvatel jednotlivých ekosystémů doplácí i člověk. Pokud chcete, podívejte se na dva praktické přiklady.
Pilatka smrková je malá vosička, jejíž housenice okusují mladé jehlice smrků. V přirozeném prostředí poškozuje především stromy, které na dané stanoviště nepatří. V umělých smrkových monokulturách se snadno přemnožuje, protože zde má na velkých souvislých plochách dostatek potravy a není přitom “bombardována” přívalem ptáků a hmyzích lovců, jejichž počet je v podmínkách čistě smrkového hospodářského lesa omezený (protože v dané lokalitě nemají kde žít). Na jedné straně je tedy dostatek potravy pro škůdce, na straně druhé nic tak nebrání jeho množení. Podobná situace by v přirozeném druhově i věkově pestrém prostředí nenastala, to je právě příkladém oné “nestability ekosystému” zmiňované výše.
Druhým příkladem je hraboš polní. Hlodavec, který se vždy po 4-5 letech výrazně namnoží (tzv. graduje). Zároveň dokáže přežívat ve velmi nahustěných rodinách. V běžných podmínkách narazíte na skupinky hrabošů, jsou však limitovány dostupností potravy a podobně jako pilatky jsou pod “palbou” různých predátorů. Tentokrát dravců, sov, lišek, kun, lasic a dalších. Nyní si přenesme hraboše do prostředí nekonečných polí uprostřed dnešní zemědělské krajiny. Dravci ani sovy v ní nejsou, protože si nemají kam sednou natož zahnízdit - stromy jsme vykáceli. Lišky jsme si vystříleli sami, kuna ani lasice nemá kde žít. Hrabošům tedy nic nebrání v tom se množit - přičemž jsou uprostřed nekonečných lánů výživné potravy (ozimná pšenice klíčí již na podzim, její odnože obsahují spoustu živin a dokáží během jara poskytnou po zimě vysíleným hrabošům vynikající zdroj výživné potravy). Pro hraboše naprosto ideální podmínky - na jedné straně přebytek kvalitní a výživné potravy, na straně druhé žádní nepřátelé. A tak se nerušeně množí a množí…
Dalšími příklady by mohla být třeba kůrovcová kalamita atp. Příkladů je kolem nás bohužel víc než dost…
Tyto jevy se z pohledu člověka a jeho vnímání času zprvu projevují nepostřehnutelně pomalu (roky, desítky i stovky let), postupně však nabývají na síle a mohou ve svém důsledku vyústit ve významné hospodářké škody i celkový kolaps ekosystému. Obecně platí, že pestrá prostředí bohatá na různé organizmy jsou odolnější a stabilnější. Naopak čím více je konkrétní prostředí druhově chudé a “jednotvárné” (člověkem pozměněné), tím více bude nestabilní a nachylné k negativním jevům.
Účel ptačích budek
Účelem vyvěšování ptačích budek je nahradit nedostatek přirozených dutin a přilákat ptáky i další dutinové živočichy zpět do krajiny. Budky nejsou dokonalou náhradou přirozeně stárnoucích stromů, ale umožňují alespoň částečně kompenzovat jejich nedostatek a to vcelku snadno a v relativně krátkém čase. Následná rychlost reakce ze strany ptáků už záleží na konkrétních podmínkách v lokalitě a počtu ptáků jako takových - pokud je jich v krajině málo, je třeba několik let jejich cílené podpory, aby opatření začala mít větší efekt. Reakce ptáků je také kromě dostupnosti dutin ovlivněna i dalšími faktory, zejména potravou. Ale i různorodostí krajiny, přítomností dalších rostlin či živočichů a v neposlední řadě opět mírou lidkých zásahů. Krajina funguje jako celek.
Vrabec polní si prohlíží vyvěšenou budku pro pěvce
Nemusí jít přitom jen o jednostranou pomoc či ochranu ptactva - jak jsem zmínil výše, podpora ptáků může na oplátku pomoci i člověku. Pro představu: Pěvci při krmení mláďat spotřebují nemalé množství hmyzu (jedna sýkoří rodinka může za den zkonzumovat klidně 100g hmyzu!), hnízdění je v řadě případů přímo sladěno s obdobím množení hmyzích škůdců a ptáci se specializují na konkrétní druhy. Dravci a sovy zase dokáží každý den odlovit několik hlodavců - poštolky nebo káňata dokáží díky svému mimořádnému zraku vyhledávat místa s vysokou koncentrací hrabošů na polích, sovy jsou adaptovány pro noční lov. Dokáží obsáhnout několik kilometrů kolem svého hnízdiště a průběžně oslabují populace těchto škůdců a tím předchází masivni gradaci během letní sezóny.
Ptáci tak mohou být cennými a přitom finančně nenákladnými spojenci v boji se “škůdci” - se škodlivým hmyzem i při tlumení hlodavců, kteří mají zálusk na zemědělskou produkci nebo poškozují lesní porosty. Využití podpory ptáků jako prostředku biologické ochrany resp. biologické prevence může být doplňkem i alternativou k běžně používaným agrotechnickým metodám nebo chemickým zásahům v zemědělství i lesnictví.
Mladé sýkory koňadry čekají na svou pravidelnou dávku potravy.
Mladí puštíci se teprve líhnou, zásoba potravy v podobě ulovených hlodavců je však již připravena.
Poštolka dokáže vyhledávat místa s vysokou koncentrací hlodavců díky svému mimořádnému zraku.
Dvě časté otázky:
Dutin (budek) je tam dostatek. Proč dávat další? Protože jich obvykle dostatek není. V přirozeném lese je na ploše jednoho hektaru (100 x 100 metrů) až 150 různě velkých dutin. Zkuste vyrazit ven s dalekohledem a najít podobný počet ve vašem okolí. Bude to problém, uvidíte sami… Dostatek dutin je přitom důležitý kvůli podpoře početnosti ptáků i ptačích druhů. Různé druhy ptáků se vedle sebe obvykle snáší. Ovšem v případě nedostatku (dutin pro hnízdění ale třeba i potravy) si začnou konkurovat a někdo bude muset “z kola ven”. Území tak často v praxi uhájí běžné druhy. Tyto druhy jsou běžné právě proto, protože jsou “životaschopnější” (agresivnější, přizpůsobivější… prostě celkově schopnější než jejich konkurenti, ekologie o tomto souboru vlastností hovoří často jako o “fitness”). A na vzácnější, zpravidla tažné druhy, již místo nezbyde. Z tohoto důvodu je dostatečné množství (hustota) budek důležitá i z pohledu druhové pestrosti. A proto je v některých lokalitách vhodné dávat budky, i když je tam jsou už přirozené dutiny (nebo budky) jsou - dutinoví živočichové sami v průběhu let ukážou, zdali jich je v prostoru dostatek. Náš pohled na věc co je nebo není dostatečné je zároveň v praxi často zkreslený i tím, že to co dnes považujeme za přirozené podmínky a přírodu je často již výplodem hospodaření předchozích generací mimo naši paměť. Skutečně přirozené podmínky už dnes u nás prakticky neexistují.
V přirozeném lese tvoří zhruba 30% objemu dřevní hmoty mrtvé dřevo.
Nehrozí přemnožení ptáků? Nehrozí. Umístěním budky “nesázíme ptáky”, jen uměle napodobujeme původní přirozené podmínky a tím ptákům umožňujeme v dané lokalitě žít. Dále už je to ale na nich, sami se rozhodnou, zda jsou pro ně v lokalitě příhodné podmínky. Ptáky také samozřejmě limitují i další faktory - zejména množství a dostupnost potravy. Bez žrádla to prostě nejde, zahnízdí tedy jen ti, kteří budou mít co žrát. Tím se jejich počet přirozeně reguluje a nemůže se tedy nic přemnožit - i kdyby okolo viselo tisíc prázdných budek. Ptáci se navíc stejně jako další živočichové chovají teritoriálně a jedinci stejného druhu se snaží si vymezit určité území, do kterého už “konkurenci” nepustí. Soužití s dalšími druhy je však obvykle bezproblémové, protože jednotlivé druhy využívají v prostoru jiná místa a vyhledávají jiné zdroje potravy. Díky tomu dochází ke konkurenci mezi různými druhy obvykle jen v malé míře. Velikost teritoria závisí na okolním prostředí - opět zejména na dostupnosti a množství potravy. (U pěvců se bavíme typicky o 50-100 metrech kolem hnízda. U dravců již o jednotkách kilometrů.)
Závěrem a jak můžete pomoci i vy
Pomáháte v první řadě už tím, že se o problematiku zajímáte a dočetli jste až sem. Rozvěšováním ptačích budek kompenzujeme nedostatek přirozených dutin a podporujeme početnost i druhovou rozmanitost ptáků, ale i dalších živočichů. Pokud můžete, pokuste se zbytečně nekácet staré dřeviny a podporujte pestrost a mnohotvárnost naší krajiny. Každý strom, keř nebo mez se počítá. A tam, kde kácet musíte nebo vhodné stromy nejsou pomozte ptákům i dalším živočichům vyvěšením ptačích budek. Jak na to se dozvíte pod tlačítky níže. A i jednou jedinou budkou na zahradě, v parku nebo na svém poli či v lese můžete pomoci! Další možností je i všeobecně známé přikrmování - pár tipů čím, jak a kdy krmit naleznete zde.
Miroslav R.